Stand by me...

Znáte ten úžasný pocit,když cváláte rozkvetlou loukou na koni,kterého milujete a všechno Vám připadá jednodušší ? Tak to bohužel můj příběh.....Začalo to jednoho slunečného dne, kdy jsem neměla nic moc dělat a kamarádka mi napsala,jestli bych nechtěla za koňma a jako správná milovnice koní řekla ano.Šly jsme už ve dvě odpoledne a šly jsme více jak 5 kilometrů. Já,Alice a Terka. Jsou moc fajn, potkala jsem je ve stáji,kde jezdím, na závodech. Došly jsme tam v půl třetí. Byla jsem velmi příjemně překvapena krásou louky. Zelená tráva se třpytila pod paprsky slunce a vál příjemný podzimní vánek...Daly jsme si věci do kůlny a šly na louku.Přešly jsme louku a zářivý haflingové se za námi rozklusaly. Kamarádky mi všechny koně představily a já se hned zakoukala do Bluejeans,mladá klisnička s velmi bujnou veselostí.Dovedly jsme je jen tak navolno, což je sen každého koňaře.Nejspíš jsem Bluejeance padla do oka i já a šla za mnou na volno.Doma jsem musela být do půl šestý, měli jsme dvě a půl hodiny. Došly jsme si pro mrkve a jablka a šly jsme zase za nimi. Celý dvě a půl hodiny jsme jen koukaly na koně a kochaly se jejich krásou. Samozřejmě, že jsme se s nimi i "mazlily" a "objímaly" (Objímání je koňský cvik ...).Vyšly jsme v pět, zapoměly jsme na čas a musely přidat na kroku. Musela jsem zavolat domů, že nestíháme a že jsme na cestě. Svolili a daly mi čas do 6. Došla jsem s pocitem úžasu a radosti. Lehla jsem si a myslela, že vždycky když tam půjdem budu navždy šťastná...Bohužel jsem se spletla..... Když jsme jednou zase šly, to již bylo asi po 5 a s Bluejeans jsme si opravdu již pevně důvěřovaly, došla ke mě zdcující zpráva. Bluejeans se na jaře má prodat ! POmyslela jsem si : "Ne,teď ne, to není možné, to je jen noční můra", bohužel nebyla. Pán, u kterého ty koně žili nám to sám řekl.Myslím, že je hrozné, když někoho ztratíte, ale ještě horší je když o něj nechcete přijít,ale víte, že nejspíš jo... Já a Alice jsme se rozhodli bojovat a šetříme co nejvíce to jde. Já nikdy moc nejtácela, jde to dobře, ale z 20 000 se stalo 30. Nevíme, jak na to našetříme, já ani nedostávám moc kapesné,ale musím se opravdu poptat, protože o ní nechci přijít. Ona mě naučila radosti,zodpovědnosti,trpělivost a odvaze. A teď jí mám nechat odejít ? Ne! Bez boje ne!

(Tak konečně nějaký článek o koních :D Pustila jsem se do článku o mé milované klisničce.Na fotce jsem já a Bluejeans. Na fotku i článek mám autorská práva, všechno jsem vytvořila sama, kopírování bez zdroje se trestá ! PS : Zítra jdeme zase, budou tu fotky a články :) )